Sobota 13.listopadu.
Doba vymknutá z kloubů šílí...tak počkej můj osude, ještě chvíli
Pokud máte pocit, že svět je jeden velký neskutečný chaos a váš život nemá hlavu ani patu...pak vnímáte dobře. Jsme uprostřed astrologického počasí, které by se dalo nazvat jako "velmi bouřlivo, proměnlivo". Vskutku...jak do toho ale zapadá ono moudro, které si sice tu a tam už uvědomíme, ale většinu času ho zatím stále ještě vytěsňujeme, které zní "my jsme tvůrci našich životů"? Znamená to snad, že můžeme stvořit cokoli? Není to tak přímočaré a černobílé, mohli bychom se tu pustit do metafyzické otázky, zda vůbec existuje svoboda. Moje odpověď zní: ano, ale zároveň tu existují i limity. Jsme svobodní jako moucha volně si poletující v mezinárodním rychlíku, můžeme si letět prakticky kam chceme, přesto ten rychlík stanovuje určité hranice a má své vlastní směřování. Rychlík symbolizuje náš osud, naši karmu atd. Naše volba je, do jakého rychlíku vstoupíme, nemůžeme si vybrat, že pojedeme úplně kamkoli, někde prostě koleje ještě nejsou...Ale abych se vrátil zpět na zem k tématu. Dnes je den, kdy buď nebudeme vědět na čem jsme, kdy se ocitneme v chaosu, vzduchoprázdnu, anebo nás budou štvát nepředvídatelné věci, případně do našich životů budou přicházet lidi, kteří nás budou "vyhazovat ze sedla"...symbolicky i doslova. Taky je ale den, kdy se tok všech informací, a to nejen těch intelektuálních, ale i intuitivních a vjemových, podstatným způsobem zvětší, rozšíří a zmohutní...je to jako kdyby najednou začalo hrát sto radiových stanic najednou, a buď je naše myšlení již natolik pružné, že se nemá problém na to naladit, anebo to prostě pro nás bude totální kakofonie a bordel na ntou.
Na jiné rovině budeme řešit, co pro nás znamená svoboda, budeme si v sobě řešit témata jako podvolení se, jít proti proudu, limity společnosti, můžeme cítit rozpor mezi tím, zda se chovat racionálně, logicky, vědecky, ale možná tak trochu zavřít své srdce, anebo zda to, co nezafungovalo, prostě bez přemýšlení vyhodit ze svých životů, zahodit omezení, limity a hranice...a jít cestou zcela novou, ale i za tu cenu, že to většina lidí nepřijme. Vtip je v tom, že si nemusíme vybrat jednu ze dvou alternativ, "tu správnou" - ta totiž neexistuje , ale že si můžeme z obou pohledů vybrat to, co je nám právě potřeba. Skutečná svoboda znamená zbavit se omezení nejen vnějších, ale i vnitřních, těch v nás, myšlenkových. Pokud věříme ve zlé trestající bohy, společnost chovající se autoritativně rodičovsky, která nestrpí sebemenší náznak samostatného vystupování...pak se můžeme snažit sebevíc, a nebude to nic platné. Připusťme jedinou věc: my vlastně vůbec nic nevíme. O světě, o svém životě. Zkusme to, pozvěme do svých životů nejistotu a chaos, místo toho, abychom je od sebe za každou cenu odháněli a bojovali. Když je možné všechno, pak se "to naše vlastní" může vykrystalizovat poměrně rychle a snadno.
Žádné komentáře:
Okomentovat