Středa 17.listopadu, výročí...ale je co slavit?
Dnes máme den boje studentů za svobodu a demokracii. Kromě Sametového majdanu roku 1989, je třeba vzpomínat i na rok 1939, který je podle mě ještě zásadnější.
Svoboda má takovou zajímavou vlastnost. Není automatická a nedá se nárokovat. Nikdo vám jí jen tak z plezíru nedá, musíte si ji vybojovat, uhájit. A i když si jí uhájíte, nikdy není navždy...po nějakém čase je opět a zase zkoušena.
Na letošní výročí nám vyšla vskutku "skvostná" opozice Marse ve Štíru na Uran v Býku, a celý tento aspekt nás učí právě o tom, že svoboda není jen téma ke konverzaci ve veganbaru na Krymské nad sojovým latté a avokádovými tousty. Není to ani učební látka z dějepisu, a už vůbec ne výstřižek z novin v sekci Historické milníky. Svoboda je to, co neustále zakoušíme, co je nám neustále bráno, zpochybňováno a kráceno, a co si neustále musíme znovu a znovu uhájit či vybojovat. Dnes víc, než kdy jindy. Je to něco, co je aktuální, něco, co se právě děje, něco, co už nemůžeme brát jen jako svědkové a diváci. Vzpomínáte si na Nekonečný příběh? Vězte, že tento příběh je i náš.
Podotýkám jen jednu věc, nejde o to pokoušet se to nějak personifikovat, dávat tomu nálepku. Není to (pouze) K.O.vid diktatura, i když se to tak může zdát. Není to ani zelené šílenství, ani BeLeMe peseveze...aka Vina Bílých Heterosexuálních Mužů. Neřešíme tu fasádu. Je třeba se zaměřit na obsah. Na prapůvodní energii. Co nám svobodu dává a co nám ji bere? Jestli se to někdy v historii manifestovalo ve formě absolutismu, nacismu nebo komunismu, není podstatné, jsou to jen různé formy téže energie.
Život je jako švédský stůl a na nás je, co si z něj vezmeme.
Jenže my si nic nebereme, naopak, ho dotujeme ze svého.
Jsou nám kráceny práva.
Otevřeně se nám říká, že se musíme omezit, že na svobodu nemáme nárok.
Naše hranice jsou bezprecedentně narušovány.
Řeknu to poněkud přímočařeji a vulgárněji: močí nám na hlavu a už se ani nesnaží předstírat, že to je déšť.
Otázka do placu: CO S TÍM HODLÁME UDĚLAT?
V jiném, psychologickém smyslu, tato energie ukazuje střet individuální a kolektivní energie. Někdo se schovává za stát, za něco "co se má" a tvrdí věci typu "takhle se to dělalo vždycky"...a někdo jde svou vlastní, individuální cestou, zcela ryzí, a vychází z energie jedinečného okamžiku a z instinktu, takže nikdy nemůže vědět předem, jak se rozhodne. Někdo chce mít věci zcela pod kontrolou, a tudíž je posedlý čísly, grafy, stupnicemi, predikcemi a představou o "ideálu"...a někdo je spojený se sebou, se Zemí, a tudíž ví, že pod kontrolou tady nemá zhola nic, a přesto ho to nijak neznejisťuje. Někdo, kdo ví a cítí, že Život se nedá vtěsnat do škatulek, změřit, zvážit...někdo, kdo cítí, že člověk není jen číslo.
Jsi automat, biorobot, naprogramovaný společností a předvídatelný, jsi připojený do Matrixu...anebo jsi člověk, lidská bytost, ztělesněný chaos, ale taky máš všechny barvy duhy? Jakou cestu si zvolíš? Půjdeš tam, kam se ti ukáže, anebo půjdeš svou cestou? Zvolíš si svobodu, anebo si jí necháš dobrovolně vzít? Protože to je celé to tajemství: Svobodu vám ve skutečnosti nikdo vzít nemůže, můžete se jí jen vzdát.
Žádné komentáře:
Okomentovat