Dnešní den nám může hodně poodkrýt to, jakým způsobem pracuje moc a
bezmoc, v souvislosti s naším intelektem, jakým způsobem na ní
reagujeme, jak se necháváme "uplatit" a jak snadno děláme cosi jako
výměnný obchod, ovšem za cenu, že tím popíráme naší jedinečnou podstatu.
Taky se tu a tam mohou vynořit některé naše strachy, zejména ze ztráty
kontroly, z nepochopení.
Naše snaha odkrývat skutečná i domnělá
tajemství, naše touha přicházet věcem na kloub a říkat si "ano, takhle
to je", má svůj původ v pocitu bezpečí a zejména kontroly. Když víme,
jsme si jistí. Když jsme si jistí, můžeme svou moc uplatňovat. Pokud si
jisti nejsme, hledáme nějaké záchytné body. Všechny možné konspirace, ať
už jsou pravdivé či nikoliv, jsou jen určitou manifestací naší touhy po
jistotě, zejména té intelektuální. Pokud nevíme, pokud takzvaně
"nevidíme do karet", znejisťuje nás to, cítíme se zranitelně. Tak můžeme
dostat určitou náhražku, která nám poskytne nějakou tu informaci,
jakkoliv šílenou. Anebo...si tou nejistotou prostě můžeme projít,
nebudeme se jí vyhýbat, a možná při tom přijdeme na trochu hlubší
zákonitosti, možná si uvědomíme, že hra na neohrožené, všemocné a
vševědoucí k ničemu nevede. Možná je lepší se položit do své
nemohoucnosti, neschopnosti. Že někdo druhý odkryje, že taky máme
slabosti? Že "nevíme"? Tak ať. Pokud je naše sebejistota podmíněna takto
, pak se jí klidně vzdejme a buďme ti neschopní a hloupí...a zjistíme,
že v přijetí toho, co je, je mnohem větší síla.
Na kolektivní
rovině se tato energie projevuje taky poměrně zajímavě. Řekněme, že máme
určitou (intelektuální) moc, se kterou si tak trochu nevíme rady,
neumíme ji používat, neumíme si ještě dost dobře uvědomovat rozdíl mezi
osobním a kolektivním, občas něco uvidíme "skrz" a pochopíme, ale
většina toho nám jaksi uniká. Souvisí to s tou sebejistotou, o které tu
byla řeč. Kolektivní instituce, zejména média, politické strany,
televize, se nás snaží přesvědčit, že sami o sobě toho vlastně moc
nevíme, a že teprve s nimi bude náš obrázek o světě lepší. My tomuto
programu rádi uvěříme, protože tím ze sebe můžeme shodit jistou míru
odpovědnosti. Nemusíme hledat pracně nějaké "pravdy", což vyžaduje
jistou námahu...zejména proto, že hledání je pro každého striktně
individuální...opravdu málokdy se stává, že by existovala jedna velká
univerzální Pravda. Dostaneme to hezky na podnose, a chce se po nás jen
jedna taková maličkost, podpis vlastní krví...ehm, tedy reálně se po nás
chce pozornost a energie. Zdá se, že je to výměnný obchod, který je
výhodný...al ve skutečnosti díky němu přicházíme o velkou část své
osobnosti a osobitosti. Protože nedostaneme samozřejmě tu naší
originální pravdu, ale jen jakýsi prefabrikát, náhražku...dudlík, kterým
na chvíli utišíme své obavy ze ztráty kontroly a z nevědění...
Dnešní energie je taky mimo jiné o tom dělat z jednoduchých věcí
složité, z komára velblouda. Má to v sobě taky jistý paranoidní nádech,
takže jestli máte dneska pocit, že vás vláda sleduje, chce naočkovat a
dostat do vás nanoroboty a podobně...tak se v klid nadechněte a uvědomte
si, že dneska to prostě tak máme. Realita se ale brzo vyjasní a my
uvidíme věci mnohem zřetelněji. Můžeme to třeba dnes brát tak, že máme
jakési černé brýle, díky kterým vidíme o pár stupňů temnější věci, než
reálně jsou.
Obrázek: z filmu They live! (Oni žijí), 1988, režie John Carpenter
Žádné komentáře:
Okomentovat