Ještě není konec.
Dnes ráno nastalo novoluní. Novoluní, které nás má za úkol trochu usadit, zchladit nadšení a připomenout, že ještě rozhodně nejsme na konci. Energie fičí...ale teď je hlavně důležité se podívat na tu spoušť, co jsme po sobě zanechali, a uklidit jí.
Dnes čelíme věcem z minulosti, tomu, co jsme obešli, čemu jsme se snažili vyhnout nebo co nám přišlo nepodstatné. Je krásné vědět, že už jsme jednou nohou ve Věku Vodnáře a že už se nám pomalinku polehounku rozevírají křídla...ale dosud jsme se vlastně ještě pořádně nevyloupli ze skořápky a především, nezahodili jsme svou zátěž z minulosti. Pokud se zátěže nezbavíme, pokud se neohlédneme a neuklidíme po sobě, pak jednoduše nevzlétneme, protože nás to bude tížit. Pro mnoho z nás to ovšem bude děsné zklamání, protože to vypadá jako že nám Vesmír dal ochutnat z poháru Života, načež nám ho upřel... Nikoliv, jen se zkrátka musíme zbavit zátěže.
Ta zátěž může mít mnoho forem, dnes to nejspíš bude pocit, že nám něco (fyzicky) nejde, že nás něco nebo někdo brzdí, že před námi stojí neprostupná zeď...zkrátka, setkáváme se se zemí, s gravitací a s principy hmoty, a zjišťujeme, že se nedají obejít a že sebesilnější záměr a vyslovené přání se ve hmotě manifestuje jednak hodně pomalu a druhak omezeně. Měli bychom si ovšem dneska všimnout jiné věci. Našich negativních emocí, naší frustrace, našeho naštvání. Vesmír funguje tak, že nám, sice se zpožděním a s určitým zkreslením, plní naše přání. Plní ale všechna přání, i ty negativní. Dokonce je to tak, že především ty negativní. Proto se negativní očekávání plní mnohem snadněji, než ty pozitivní. A lidem vůbec nedochází, že to je vlastně dokonalé potvrzení toho, že to funguje, že záměr se manifestuje. Co způsobuje to, že se plní spíš to negativní? Zkuste nad tím pouvažovat...Odpovím vám: je to jednota emocí, přání a vůle...aniž si to uvědomujeme, dáváme tomu sílu. Být negativní totiž nevyžaduje až takovou námahu. A proč nefunguje moc plnění toho pozitivního? Protože se lidé mnohem hůře koncentrují a mnohem hůře se dociluje oné jednoty. Většinou nás neustále něco rozptyluje, stahuje z naší cesty...a především: často v to pozitivní prostě nevěříme.
Dnes to bude každopádně trochu pruda...ale pokud se od toho dokážeme oprostit a budeme se na to koukat spíš jako na kino a začneme si všímat těch skrytých procesů, které jsou s tím spojeny...možná i trochu nahlédneme za oponu. A možná to, že něco nejde, v nás nakonec o to víc dokáže vybudit energii na to, že něco půjde...
Žádné komentáře:
Okomentovat