Někdy je to, že se nám něco nepovede, vlastně obrovské štěstí...
Jsme odmalička vychováváni v hodnotovém systému, kde je obzvlášť velký důraz kladen na slova špatně a dobře. Odmala je nám vtloukáno do hlavy, že v životě by se mělo jenom dařit, že život má být jednoduchý a že když se budeme snažit dostatečně, tak uspějeme. Společnost nám nabízí ty "vyvolené", kteří jakože uspěli a kteří nám mohou jít příkladem, bohužel je ale na honbě za vrcholem trochu natěsnáno...
Dnes se trochu víc podíváme na takzvaný neúspěch. Na to, když se věci nedaří, když je to trochu moc komplikované, když to nejde. První uvědomění: je to úplně v pořádku, dokonce to je většinové nastavení tohoto vesmíru. Než se z poloopů vyvinul člověk, proběhlo mnoho různých pokusů, z nichž většina byly slepé uličky evoluce. Druhé uvědomění: není třeba se za to trestat, spíš je důležité si uvědomit, proč vlastně slepě přijímáme to, co do nás společnost v tomto směru hustí? No tak se zkrátka nedaří. Tak je to komplikovaný. Proč bych se za to měl proboha živého trestat nebo to nedej bože brát jako selhání nebo neúspěch. Je to jen proces. V přírodě přece taky furt nesvítí sluníčko.
A třetí a nejdůležitější uvědomění: je potřeba to akceptovat tak, jak to je, a vzít si z toho ponaučení. Pokud na cestě životem utržíme jizvy, tak ať jsou připomínkou nikoliv našich selhání, ale našich neustálých pokusů jak jít dál. Jedna keltská báje hovoří o tom, že po smrti se bojovníci setkávají se stařenou, která jim sežere všechny jejich jizvy a rány, ale pokud žádné neutržili, tak je sežere celé...
V těchto dnech se zdá, že cokoliv uděláme, nemá žádnou nebo minimální odezvu, že pokud se může něco pokazit, pak se to pokazí. Je to pro nás taková zkouška. Hodí nás to do pesimismu a pocitu nicoty a prázdnoty? Budeme se naopak víc snažit a budeme akčnější? Zkusme si uvědomit, že to všechno je jen zrcadlo. Není důležité, co se děje, ale jak reagujeme. Byli jsme zastaveni, byla nám vzata další část svobody. Můžeme se vztekat, můžeme vlastně cokoliv...a to, jak zareagujeme, to pak ovlivní naše další směřování. Představme si, že to je vlastně něco jako Aladinova lampa, která má tu zvláštní vlastnost, že nejdřív způsobuje životní neúspěchy...no není to od toho vesmíru v dobrém slova smyslu vyčůranost? Mohli bychom mít cokoliv chceme, ale my se tak fixujeme na to takzvaně špatné, že prostě smůla...No tak teda třeba příště 
Žádné komentáře:
Okomentovat