Dnes máme krásný den. Stojí před námi ohromná příležitost, která nás může hodně posunout, anebo zůstane nevyužita. Dalo by se říci, že nám Vesmír vysílá poselství, které buď zachytíme a pochopíme, anebo se nic nestane. To poselství zní: "Důvěřujte procesu." Jinými slovy, mějte víru. Přestaňte věci tolik řešit hlavou, přestaňte předpokládat, co je a co není možné, a prostě se otevřete tomu, že toho spoustu ještě nevíte. Že je možné úplně všechno.
Pokud se nám podaří využít této možnosti, pochopíme toho spoustu o naší svobodě a o tom, že to není nic, co nám někdo rozdává, nepřijdeme k tomu pasivně. Svoboda je věc, která se bere, o kterou se bojuje, která se vyhrává. Teprve naše snaha, teprve to, že vykročíme z našeho pohodlí směrem do neznáma, může zaručit, že trochu té svobody také zakusíme. A je to krásně zřejmé zvláště nyní, v této době, kdy nám okolní svět zvláštním způsobem zrcadlí pravý opak - totiž to, jak nám svobodu bere, omezuje, podmiňuje.
Uvědomme si jednu věc. My všichni na tom nějakým způsobem spolupracujeme. Pokud nás někdo o svobodu připravuje, je to jen proto, že jsme se o ní nepřihlásili, že jsme se jí vzdali nebo že z ní máme strach. Zůstali jsme ve svém pohodlí, svých jistotách. Vlády budou utahovat šrouby a zkoušet to tak dlouho, dokud jim nedáme jasnou zpětnou vazbu a nepřihlásíme se zpět o to, co bylo vždycky naše.
Ale tato energie se netýká zdaleka jen naší svobody. Mnohem víc jde podle mě právě o tu víru, že jsme schopni, že můžeme. Henry Ford kdysi napsal krásnou větu: "ať už věříte nebo nevěříte, že to dokážete, v obou případech máte pravdu." Jinými slovy, pokud nemáte vítu, pak nic nezmůžete, a naopak, pokud jí máte aspoň špetičku...pak dokážete třeba pohnout horou. Důležité je se hlavně rozhodnout a pak jednat.
Dnes máme docela velkou šanci si poléčit svá traumata z toho, že "nemůžeme". Že nás něco kdysi zastavilo, přesvědčilo, že je lepší nejednat. Zkuste jít hluboko sami do sebe a řekněte si...jaký pocit ve vás vyvolává to, když máte něco začít? Být iniciativní? Prostě a jednoduše vystřelit, jednat, bez rozmyslu? Co kdybychom nepřemýšleli o tom, "jak" jednat a "co" udělat? Co kdyby to totiž vůbec nebylo o nějakých odpovědích, ale jen o vnitřní víře? Co když jakákoliv akce, "jen tak", bez rozmyslu, je právě tím lékem, který nám ukáže, že můžeme? Že už tu není nikdo, kdo nás brzdí, kromě nás samotných a našich vnitřních hlasů? Co kdybychom zjistili, že to byli nejspíš naši rodiče, učitelé a blízcí, kteří to sice mysleli dobře, ale nebyli schopni dohlédnout, že zákazy a programy "nesmíš" v nás můžou přebývat hodně dlouho, někdy až do konce života?
Věřme, že můžeme. Začněme jednat a vezměme si zpět svou svobodu. Kterou nám ale nikdo druhý nesebral, kterou jsme jen my sami odložili a schovali, nejspíš na dobu, kdy konečně budeme moci. Ale kdo nám to dovolí, když ne my sami? 
Žádné komentáře:
Okomentovat