Pátek 10.září
Tak máme po další světelné "bráně" 9.9. ...a zase nic. Nevyrostly nám svatozáře, nepřevibrovali jsme do 7D, nezmizel kktavirus i s jeho věrozvěsty, nedostali jsme osvícenou vládu... Nejspíš to zase budeme muset odmakat sami. Naše sračky samy od sebe očividně nezmizí ;).
Dnešní den je zajímavý z jednoho hlediska. Ráno vstoupila Luna do Štíra a večer jí bude následovat i Venuše. Nastává doba, kdy se budeme muset vzdát svých idealistických snů, růžových obláčků, nadějí, a budeme tak trochu přinuceni sestoupit do podsvětí. Nebo prostě trošičku níž, než by se nám líbilo. Budeme se rochnit v bahýnku, ve vypjatých či negativních emocích, vášni, zlosti, potlačených popudech a pudech...a bude se nám to tuze líbit. Jen bychom si měli dávat pozor, abychom se nezasekli. Není nutné, abychom prožívali horší období, to vážně ne...ale nyní bohužel máme tu citlivost hozenou tak, že pro nás bude mnohem těžší zůstávat v tom pozitivním. Prostě sklouzneme. Říká se, že když procházíš peklem, tak nezastavuj. Měli bychom vědět, že toto období je jen etapa, která pomine. Je třeba, abychom se dotkli v sobě něčeho ryzího, autentického a syrového, abychom znovuprobudili své dávno potlačené instinkty...abychom se stali zvířetem, které v sobě nosíme. Mnoho vztahů se v tomto období rozpadne, čímž prokážou ohromnou službu - přichází totiž doba, která od nás žádá plně se angažovat a být autentický, a být pouze s tím, s kým jsem plně kompatibilní a v souladu. Mnoho vztahů zjistí, že se daly dohromady z úplně jiných pohnutek.
A poslední odstaveček bude o bolesti. Máme tendenci se jí vyhýbat, ale ona je darem. Udržuje nás bdělé. Díky ní víme, že žijeme. Posunuje nás blíže k životu. Transformuje nás. Chtěli bychom život snadný, bez bolesti, strachu, čekání, komplikací, nemocí...smůla. I ten kktavirus jsou vlastně naše zhmotnělé strachy, strachy z nemocí, z bolestí, z umírání, ze ztráty kontroly, ze ztráty svobody...z Iracionality. My na něj čísly, systémem, vakcínami...a on se nám směje a říká nám, že nemáme sebemenší šanci... Teprve až přijmeme to, že nad ním nemáme sebemenší kontrolu, až ho prostě necháme žít, a sebe taky, pak se všechno dá do normálu. Ale samozřejmě se to taky může posunout úplně jinam, třeba á la Austrálie, kde už to začíná být opravdu hardcore... Jen nezapomínejme, že my sami jsme ti scénáristi...
Žádné komentáře:
Okomentovat