Dnes, jak už bylo slíbeno, si povíme něco o Lilith a Plutu. Lilith na konci Raka je v opozici na Pluta na konci Kozoroha. Copak od tohoto aspektu můžeme čekat? Co to může způsobit? Probudí se v nás temné záležitosti, přemůžou nás vytěsněné věci a ukáží se námi tolik popírané bloky a všelijaká tabu, anebo to bude vcelku nevinný aspekt?
Mnozí astrologové i amatérští milovníci astrologie jsou přesvědčeni, že Pluto a Lilith si jsou ve svých účincích podobní. Je to docela rozšířený omyl, založený v podstatě jen na tom, že jejich vlivy bývají hluboké, náročné a působící nejvíce na psychiku. To je ale asi tak všechno. Pluto je síla, která je nadosobní, kolektivní, na druhou stranu pracuje pro řád Vesmíru. Lilith je síla ryze osobní, ale působí mimo jakékoliv škatulky, dokonce i mimo vesmírný řád. Dalo by se říci, že je to ztělesnění primárního chaosu, jenže ona je Lilith i tak nějak mimo definice, takže platí jako to, že je to chaos sám, tak i to, že je to řád sám.
Je každopádně potřeba tento aspekt vnímat alespoň trochu komplexně, to znamená, že se nejedná jen o ledajakou Lilith, ale o Lilith v Raku. Ta nás přišla naučit, jak skutečně cítit, a jak cítit úplně všechno, jak si nevybírat jen to "vhodné", jen to žádoucí, čisté...Ona nám přišla ukázat, že občas cítíme i docela pěkně nechutné věci, občas jsou naše emoce velice nepěkné, zvrácené, manipulativní, nebo se schovávají za rodinu, za rodičovské instinkty, za národ, za cosi jako poslání...A ačkoliv máme tendenci si myslel, že zlo přichází vždycky zvenčí, tento případ ukazuje, že nikoliv. Že zlo přichází tehdy, když ho my sami živíme, když ho pouštíme do světa.
Pluto v Kozorohu nám ukazuje, v čem jsme zůstali takzvaně vězet, co jsme si pracně vybudovali jako základ, na co se spoléháme. Je to něco, co se dá změřit a zvážit, dává to jakýsi pocit jistoty, stálosti a neměnnosti. je to něco jako síla zvyku, tradice, moc, která "vždycky byla a vždycky bude", a vzhledem k tomu, že to je síla nadosobní, je třeba si jí nepersonifikovat, ona je částečně úplně ve všem, jak ve Společnosti samotné, tak ve Vládě a Mocenských strukturách, všichni ti, co mají peníze a vliv, co druhé lidi manipulují, usměrňují, komandují nebo alespoň rozhodují o jejich osudech, jsou pod vlivem Pluta. Pluto v Kozorohu veškeré emoce vytěsňuje, protože pro něj nejsou směrodatné, považuje je za slabost...jenže Lilith v Raku, to je trochu jiná liga. Opozice sama pak ukazuje, že onen střet, ve své podstatě střetem ani není. Ukazuje to pouze na to, že i když čelíme ztělesněné, zhmotnělé, a taky trochu zkostnatělé moci, že i přesto můžeme cítit emoce, můžeme cítit emoce i když jsme součástí Systému...naopak, MUSÍME cítit emoce, aby ten Systém byl živoucí...v opačném případě je odsouzen ke zhroucení. Můžeme stát před Mocí samotnou, a naše "výhra", pokud se to tak dá nazvat, protože nejde v doslovném smyslu o boj, je taková, že své emoce vyjádříme. Vyjádříme znechucení z toho, kam to celé má namířeno, vyjádříme svůj hnus, chce se nám z toho zvracet, ale nyní už si to nemusíme v sobě držet. Demonstrace proti mocenské zvůli, což je jen jeden z mnoha projevů tohoto aspektu, nemusí spočívat v aktivní konfrontaci. Může spočívat v tom, že si konečně dovolíme to nejen analyzovat, ale procítit to i na vlastní kůži...či spíš na vlastní duši. Víme o tom, že tenhle systém, bažící po válce, manipulující, eliminující nevhodné názory, konzumuje už sám sebe, víme, že došel na samý limit své existence a nyní zoufale hledá další zdůvodnění své existence...ale teď to můžeme i pocítit. Starý svět se hroutí, je to nevratné a taky nezbytné... Co to v nás vyvolává za emoce? Jaké strachy, jaká to panika se v nás odehrává? Všechny ty exekuce, odpojování elektroměrů, zdražování, výsměch politiků... mám kacířský názor, ale co když to je jen jedna velká obrovská zkouška pro nás a pro naši duši, abychom si konečně přiznali, co to s námi doopravdy dělá? Co když je to všechno jenom o tom si přiznat ten náš strach, tu naší paniku, to, co je kdesi hluboko v nás? Nenávidíme Fialu? Babiše? Zemana? Okamuru? Vládu? Opozici? Ex-manžela? Šéfa? No jasně...tak proč to v sobě furt hasit, tlumit za každou cenu, hlavně aby nikdo nepoznal? Proč si to prostě nepřiznat? Že to bolí? Jistě...ale víc podle mě bolí to neustálé popírání se, ta přetvářka a ta hra na to, že se nic neděje, že to s námi ani trochu nic nedělá.
Lilith v Raku proti Plutu v Kozorohu může dávat vzkaz: ano, jsem slabá, ano moje emoce jsou mnohdy temné, často sama nevím, co vlastně cítím...ale jsou to moje emoce, a ty mi nikdo nevezme. Ani ta nejmocnější moc. To, co cítím, mi nikdo nevezme a nikdo mě nepřinutí cítit cokoliv jiného, než to, co je doopravy moje. Co je se mnou spojeno. Co je mého kořene. Mého kmene. Můj kmen je v jistém smyslu mocnější, než tvá vnější moc. To, co mám já, přetrvává věky, protože to nemá žádnou pevnou formu, ale je to spojeno podstatou. Co je tvá podstata? Držet? Nepustit? Ano, jsi pevný, jako kámen, a já jsem jen voda, navíc asi ne zrovna průzračně čistá. Ale mě stačí kapat...a nakonec tvůj kámen stejně rozpůlím...
Žádné komentáře:
Okomentovat