Vyvěste prapory, tančete nazí v ulicích...nebo se prostě jenom radujte. Pár minut před desátou večer se konečně Mars rozhoupe k přímému pohybu a skončí ten několikaměsíční čas, ve kterém se skoro nic neděje (a když, tak jen symbolicky, aby se neřeklo...). Skončí čas názorového lavírování, rozmýšlení, přemítání o minulosti a o tom, co jsme mohli udělat a neudělali. Přichází závěrečná fáze přestavby našeho světa. Vnějšího i vnitřního. Nicméně je třeba vzít v úvahu, že až do poloviny března nelze čekat nějaké zásadní změny a rozjezd, spíš douzavření toho, co se tak dlouho řešilo. Do poloviny března se budeme pohybovat ve stínové fázi. V ideálním případě proces proběhl asi tak: objevil se problém, výzva, zkrátka cosi, co je potřeba řešit, a zavedlo nás to kamsi do minulosti, do nějakého nevyřešeného, neuzavřeného prožitku, do něčeho, co jsme nejspíš tak trochu vytěsnili, a co v nás stále nevědomě pracovalo. Mohlo se to projevit jako zlobivé dítě v nás, mohla to být nějaká jakoby karmická věc, a mohlo to být jen něco nepříjemného z minula, na co bychom nejraději zapomněli, a co se jen připomnělo, v tu nejnevhodnější dobu. Nyní se nacházíme v bodě obratu, ale ještě není vyhráno, protože teprve teď je potřeba ony staré a nefunkční programy přepsat těmi funkčními. Teď bude čas sebrat odvahu a sebejistotu, teď bude čas zvolit si tentokrát cestu radosti, naplnění a spokojenosti. Už víme, co to bylo za problém, a už víme i jeho hlubší příčinu. Možná ještě nevíme, jak ho vyřešit - ale to vůbec nevadí. Protože to podstatné, co je jen potřeba udělat, je rozhodnout se. Doteď to bylo takové kino, ve kterém jsme si mohli promítnout naše pomyslné filmy pro pamětníky, naši minulost. Kino ale skončilo, a my musíme napsat úplně nové příběhy. Jaké? Inu, to je jen na nás. Začněme tím, že vezmeme pero do rukou a dáme si před sebe papír. Protože jsme si promítli všechno, co nějakým způsobem nešlo, co nás brzdilo, co nám bralo naši iniciativu, asertivitu, mužskou energii, agresi, ale i chuť do života, teď se to bude moci obrátit. Můžeme se odbrzdit, popohnat, můžeme k tomu pomoci druhým. Ona iniciativní energie ale nepřijde úplně sama, je potřeba jí něčím zažehnout, dodat jí jiskru. Jakmile oheň bude hořet, pak už to je jednoduché.
Obratem Marse do přímého chodu můžeme konečně zapálit náš oheň a následovat opět naše impulsy. Kam nás zavedou? Poslouchejme je a důvěřujme jim. Já vím, trochu jsme si za těch několik měsíců odvykli...ale to zase přijde 😉
Žádné komentáře:
Okomentovat