Slunce v Býku nás možná trochu uspalo, uchlácholilo, všechno je teď takové zpomalené, ale příjemné, na pohodu, zdá se, že není kam spěchat a s čímkoliv si lámat hlavu...tak proč jsme sakra všichni tak nervní a napjatí? Protože jsme konfrontováni s realitou. S hranicemi, se zákazy a příkazy, které jsou původně možná i myšleny dobře, ale jak se ukazuje, tak odporují zdravému rozumu. Jako třeba "nechoďte ven, kromě případů, kdy ven jít musíte", "noste roušky, chrání to jak vás, tak okolí, i když roušky nijak nezastavují šíření viru a jsou naprosto neúčinné a zbytečné", a podobně. Dnes se naše společnost nejspíš rozdělí na minimálně dvě bandy. Jedni budou přesvědčeni, že poslouchat se musí, že řád je potřeba a tudíž jakékoliv překročení hranic je špatné a musí být potrestáno. Druzí budou vědět, že formální zákazy a příkazy, které jsou jednak naprosto nesmyslné a druhak už nemají žádného opodstatnění, jsou prostě přežité a tudíž už není žádný důvod jim naslouchat. Obě dvě tyto skupiny ale musí udělat ještě jednu věc, uvědomit si, že vnější autorita by nebyla nic bez té vnitřní. Jak to máme na té vnitřní rovině? Nebojujeme náhodou proti domnělému omezení jen ze setrvačnosti a z rozmazlenosti, protože se nechceme nechat omezit? Nenásledujeme náhodou onen domnělý řád jen protože se v životě neumíme o nic moc jiného opřít a tohle nám dodává jedinou jistotu?
Ať tak nebo tak, pro dnešek platí "hlavou zeď neprorazíš". Můžeme být dnes jako ta moucha, co se mlátí o sklo a zkouší jím proletět, zatímco jen o kus dále je okno otevřené...je to jen na nás.
Žádné komentáře:
Okomentovat