Rovnodennost

 Neděle 20.března

Nastává jarní rovnodennost. Slunce se dotýká jarního bodu, vstupuje do Berana, prvního znamení, a začíná tak svoji pouť zvěrokruhem. V jistém slova smyslu je až toto Nový rok, astrologický počátek. Dnes bychom správně měli pouštět petardy a oslavovat, protože zde je ta změna vyloženě znatelná. Do této doby jsme byli jen součástí oceánu, až nyní se vynořujeme, osamostatňujeme a začíná tak naše samostatná, individuální existence. Samotné vynoření, vydělení se z celku ovšem nemusí být úplně bezproblémová nebo bezbolestná záležitost. Pravdou je, že mnozí z nás se sem vtělovali, sestupovali, poměrně namáhavě a bolestivě, mnozí z nás si raději "kousek nechalo" někde mezi, ve smyslu, že se nedoinkarnovali úplně. Přece jen, být tady zcela sám za sebe, rozhodovat se samostatně a nést za to odpovědnost...to spousta z nás dodneška moc neumí. 

   Beran nás učí, že každý počátek je vždycky svým způsoben náročný, a že to rozhodně není samozřejmá věc. Jednu chvíli jsme v  Jednotě, harmonii s Vesmírem a v Božství, v prožitku "láska-teď-tady"...a v druhé chvíli jsme na této divné planetě, ve hmotné formě a díváme se kolem sebe a divíme se, jak zvláštně to tu všechno funguje. Ale navzdory našim představám, ty nejpotřebnější a nejvíce se zapisující prožitky, jsou pouze v těle. Nejzásadnější prožitky nám nikdo nezprostředkuje, nejsme jen svědky, ale přímými aktéry, zažíváme to na vlastní kůži, zjišťujeme, jak se věci mají, zjišťujeme, co bolí, co pálí, co nedělat a kam radši nechodit, a hlavně, zjišťujeme to metodou pokus - omyl. Dokud jsme byli děti, nedělalo nám problém zkoušet všechno možné a velmi vytrvale, ale kdosi nás postupem času naučil hroznou věc, "neúspěch". Strach ze selhání. Beran nás jde naučit, že i přes strach je třeba stejně jít dál. Stokrát padnout a po sto prvé se zvednout. Zaměstnat se natolik, že nemáme čas o čemkoliv přemýšlet. Proč taky... Jsme ve stavu před přemýšlením...teprve jsme sem přišli a tak teprve zjišťujeme, co jsme zač. Pomocí instinktů a těla. Tělo je důležitý nástroj a nosič, a měli bychom si uvědomit jeho bohatsví.

Beranská energie je energie zvířecí, jiskřící, útočná, ale bezelstná, Beran v jistém smyslu ještě neví a tak zkouší. Časem bude přicházet na to, co je efektivní a co nikoliv. 

   Dnes už jsme natolik zmagoření civilizací a civilizovaností, že ryzí energii Berana moc neumíme. Ptáme se "jak", a netušíme, že to není ten správný směr. Odpověď je totiž: nijak. Prostě to zkusme. Udělejme něco. Cokoliv. Není žádná správná nebo špatná odpověď. Není nic, co by bylo špatně, protože se to ještě neprojevilo. Jinými slovy: cokoliv projeveného je "dobře". To neznamená, že nelze dostat zpětnou vazbu, která nebolí. Ale je to asi jako s astrologií, s hudbou, s rozpálenými kamnami...můžu vám o nich říci milion slov, můžu velmi detailně popsat jev a nezapomenout na nic, ale jen vy a nikdo jiný ho prožijete. A to, že kamna pálí, že jsou některé věci, co není dobré dělat, to poznáme většinou velmi jasně a rychle. Zcela instinktivně a bezděčně. 

   Na celosvětové úrovni může přijít jisté zaostření. Něco, co bublalo pod povrchem, se může konečně vybít...a může to pro nás být velkou úlevou, ale i pohromou. Riziko je mimo jiné zcela nesmyslný extremismus a vidění věci černobíle a touha se s tím takzvaně nesrat. Ale akce neznamená jen "přijít a všechno to tam rozmlátit". Vzhledem k tomu, že nevíme dost dobře, co chceme, i na kolektivní rovině, bude lepší, když se ta rovina manifestuje jen jako přímost, jasnost a soulad s instinkty. Ono i tak budeme mít sakra co dělat...