NEDĚLE 22.PROSINCE
Zimní Slunovrat. Slunce vstupuje do Kozoroha a zároveň dosahuje obratníku a na své pouti je na nejnižším místě zvěrokruhu. Několik dní potrvá, než bude zřetelná změna, v mnoha starých i nových mytologických bájích a příbězích je v různých obměnách přítomen příběh o solárním hrdinovi (Mithra, Zoroaster, Ježíš, Prométheus...), který bojuje s tmou a nakonec nad ní vítězí. Astrologicky to je tak...když nastává doba temnoty, nemá smysl se jí bránit, naopak je dobré onu tmu uctít, poddat se jí, odevzdat se. V tom je paradox onoho vítězství nad tmou - teprve, když se odevzdáme, když pochopíme, že je to nevyhnutelné, pak se můžeme posunout dále, za nějaký čas zase vysvitne slunce. V onom kozorožím období je asi nejvíc nepochopení. Po Štírovi je Kozoroh nejvíc nechápané znamení zvěrokruhu.
V Kozorohu jsou věci nějakým způsobem stanovené, dané. Je to tak a přes to nejede vlak. Je to zákon, danost. Jediné, co se po nás chce, je to akceptovat. To, že je něco dané, ale nevzniklo jen tak z ničeho. To jsme vytvořili my sami, svým jednáním, myšlením, zvyky, obyčeji, opakováním. Proto, pokud se nám nelíbí to, co je dané, měli bychom se zlobit jen sami na sebe. Je to to, co jsme my sami stvořili. My sami jsme stanovili ony hranice a zákony.
V Kozorohu můžeme dojít k jednomu možná děsivému zjištění: opravdu jsme tvůrci svého života! V Kozorohu dostávají formu všechny naše předchozí přání, touhy, zde se materializuje všechno, co si vědomě či nevědomě přejeme. Je tu jen jedna potíž...k materializaci dochází s velkým zpožděním a je k ní potřeba značná energie či záměr, soustavné soustředění a opakování. Vzhledem k tomu, že neumíme moc dobře materializovat pomocí pozitivní energie, myslíme si, že to nefunguje. Až na výjimky se nám pozitiva nematerializují, nedáváme do toho tu sílu. Oproti tomu negativní emoce nám jdou dobře, zážitky, lidi a předměty, ke kterým máme nějaký, jakýkoliv silný, negativní vztah, ovlivňují naše smýšlení a dávají nám silný impuls, až se nám pak po čase naše negativní přání či očekávání vyplní. Proto se o Kozorohu traduje, že to je nejpesimističtější znamení. Nikoliv - on jen zjistil, že negace se má tendenci zhmotňovat snadněji. Vůbec tomu tak ale být nemusí...stačí chtít...stačí se rozhodnout...stačí se to naučit.
První konstelace pro dnešní den, Venuše ve Vodnáři kvadrát Uran v Býku, je více ženská a učí nás o tom, že přílišná závislost na výsledku, na harmonii, na jistotách a na tom, aby nás měl někdo rád a přijímal nás, je kontraproduktivní. Je třeba se osamostatnit, osvobodit, pochopit, že přijetí a lásku si můžu dát já sama a nemusím čekat na druhé. Mohu být svobodná, svobodně si zvolit, jak budu vyjadřovat svou harmonii, ženskost, jak podtrhnu svou krásu nebo v čem vnímám bohatství. To, že se většina společnosti rozhodla pro nějakou určitou formu, nejspíš tu hmotnou, vůbec neznamená, že ta forma je správná nebo žádoucí - náš úkol je nehledět na ostatní a nesnažit se zařadit do stáda, ale jít svou vlastní cestou. Nemusím se ani bouřit, nemusím ani proti něčemu bojovat - tím jen přiznávám svou závislost. Prostě si jen zvolím svou cestu. Beze strachu vykročím a jdu po ní..
Druhá konstelace pro tento den, Mars ve Štíru sextil Pluto v Kozorohu, je více mužská. Nicméně nám mužům ukazuje, že naše skutečná síla nespočívá v tom, že ukazujeme navenek svaly, že se naparujeme a děláme borce a neohrožené a nepřemožitelné. Naše skutečná síla spočívá v naší slabosti. V tom, že si jí přiznáme. Že pod tou slupkou macho a drsňáka, je někdo, kdo má taky bolístky, rány, kdo má strachy, kdo se složí, kdo není schopen normálně fungovat, kdo potřebuje občas vzít do náručí. Doslova nám tato konstelace říká, abychom svou sílu nehledali v ničem vnějším, ale abychom šli hlouběji. Abychom se spojili se silami mnohem archaičtějšími - silami svého rodu, silami přírody...Doslova nám může být řečeno, že dokážeme zázraky. Ale jen tehdy, když nebudeme vycházet ze svého ega, z mělkých stránek osobnosti, ale když půjdeme hlouběji. Už to nejsme vlastně tak my...spíš je to tak, že cosi jedná skrze nás. Není to naše malé, vystrašené já, je to velké, kolektivní Já. Těžko se to teoreticky popisuje, může se to jen zažít. Nejpříhodnější pocit je asi "být zajedno s proudem života a jednat tak, že mu nebudu překážet, ale naopak, že mi bude nápomocen".
Žádné komentáře:
Okomentovat