KONSTELACE NA PÁTEK 13.

Venuše v konjunkci s Plutem v Kozorohu

Vliv působení: +- 5 dní

Hlavní energetické nastavení: tlak v souvislosti se vztahy

Tento tlak, který dnes můžeme pociťovat, může mít mnoho forem, od manipulace, po násilí, od touhy, posednutí po vztahovém zablokování se. Většina lidí to vnímá skrze manipulaci. Univerzální příběh: Někdo mě někam tlačí a chce po mně něco, co mi není vůbec příjemné, a já nevím, co s tím. Neumím se vymezit ani nevím, zda vlastně vůbec můžu. V případě kompenzace jsem já tím, kdo tlačí a kdo chce, žádá, nárokuje. Jakýmsi podtextem toho všeho je určité podvědomé nutkání, které si neuvědomujeme. Ono nutkání může mít za následek i další možnost projevu tohoto aspektu, a to je značná žádostivost, hypersexualita a touha po nekonečném splynutí. Přestože se to může projevit velmi fyzicky, jde to hlouběji, sex je totiž pouze prostředkem k onomu pocitu splynutí. Toužit ale můžeme jen po tom, co nemáme (anebo o čem se domníváme, že nemáme). Nemáme spojení a cítíme se zvláštně odloučení, jakoby oddělení, odmítnutí, až zavržení. V nějakém omezeném aspektu je to až ono biblické "vyhnání z ráje". Jenže ouha, nikdo nás odnikud nevyhnal. Ráj je na dosah ruky a milovaní a přijímaní jsme vždy a za jakýchkoliv okolností. Jak se to tedy stalo? Je to jen naše naučené přesvědčení, součást naší DNA, našich prožitků - respektive prožitků všech našich předků. My je nemáme přijmout tak jak jsou. my si z nich máme vzít to, co potřebujeme a to nepotřebné vrátit zpět. Je potřeba tyto prožitky přetransformovat, přetavit, ukout z nich něco úplně nového.

Velmi znatelným projevem tohoto aspektu je jakési energetické zamrznutí. Byli jsme svědky něčeho, co nás takříkajíc "zmrazilo", šokovalo, na co jsme nebyli připraveni. Možná by bylo lepší říci "prožili jsme něco"...být svědkem je totiž trochu pasivní, ale prožitek znamená, že jsme s tím byli přímo konfrontováni. Drtivá většina je plná prožitků z dětství, které stále zůstávají "jak jsou", ale jako děcka jsme je přirozeně neměli šanci pochopit. Dnes se k nim musíme znovu vrátit, posvítit si na ně, vzít je všechny zpět - což není nic lehkého, mnohé tyto zážitky se maskují jako stíny, strachy až paniky - a transformovat. Jsme v Kozorohu, a tudíž jsme plně dospělí, realizovaní, pevní, s kořeny i křídly, a tak tentokrát se můžeme konfrontovat, protože už na to máme sílu a jsme schopni to ustát.

Možná jsme celý život žili pěkně pozitivně a světlíčkově a vyhýbali se všemu, co je temné, ponuré, zlé, možná jsme se snažili být ti hodní. Ten čas už je u konce a je potřeba se podívat temnotě do tváře. Není všechno jen krásné. I v ošklivosti, hnilobě a rozkladu je svým způsobem krása. I to, co pomíjí a odchází, je krásné. Měli bychom proto dát dnes sbohem nejen všem našim dětským programům, ale i těm dospělým, které jsme poněkud násilím udržovali na té světlé straně. Není nic špatného na tom říci někomu jasné NE. Není nic špatného být na někoho zlý, okřiknout ho, vymezit se, ukázat mu, že jeho tlak a manipulace u vás nemají žádnou živnou půdu. Občas se to tak stane, že nenávidíme, že jsme chamtiví, chtiví, že podléháme svým pokušením. Chyba není v tom, že bychom takoví byli, ale že takoví jsme, ale za každou cenu děláme, že jsme ti hodní, slušní a bezúhonní. Přetvařujeme se. S tím by měl být konec. Měli bychom konečně sebrat odvahu a být autentičtí. takoví, jací jsme, mnohobarevní. Dnes vnímáme hodně temných tónů, ale přirozeně nejsme JENOM takoví. A hlavně - měli bychom se naučit ukončit to, co je mrtvé. Měli bychom umět zabít. Nebo nechat umřít, pokud je to na vás moc radikální. Lakotové mají krásné přísloví: "když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni". Není žádné příhodnější heslo pro tuto konstelaci, než toto :-).