Dnes je hodně zvláštní den. Ztuhlost, zmražení, znehybnění...může přijít
ze strachu, může přijít díky šoku, ale může to být také okamžik zenu,
prchavá chvilka, ve které si můžeme sáhnout na podstatu toho všeho a
zavnímat, jak věci vlastně jsou. Je docela pravděpodobné, že spousta z
nás se k tomu dostane skrze nějaké omezení, skrze to, že někdo silnější
se snaží dominovat, uplatnit svoji moc, nebo prostě jde přes naše
hranice. Je naše frustrace, která z toho pramení,
taková, že úplně zamrzneme a nejsme schopni pohybu? Vyvolá to v nás
zlost a potřebu se pomstít? Hodí nás to do sebelítosti a pocitu, jak je
ten život krutý?Všímejme si, co s námi toto, řekněme setkání s mocí,
dělá...Tato moc může být větší než my...ale stejně tak můžeme být i my
nositeli (ale nikoli majiteli) oné moci - je nám zkrátka jen propůjčena.
Tento krátký okamžik nám umožňuje, abychom se vrátili zpátky sami k
sobě a uvědomili si, kde naše "moc" leží. V čem jí necháváme spát, kde
ji nepoužíváme nebo dokonce odmítáme, v čem z ní máme strach. A naopak, v
čem na ní ujíždíme jako na droze...co z ní v nás vyvolává nutkání. V
čem jsme jako můry, které jsou přitahované světlem?
Je možné, že
si uvědomíme, že to, čeho jsme se vzdali a co jsme dělali, že k nám
nepatří, je opravdu jen a jen naše, a přijmeme to. Možná zjistíme, že se
vzdáváme své moci jen ze strachu z toho, že bychom mohli někomu
ublížit. Ale to je klasická iluze...pokud máme onu moc pod kontrolou...a
je to trochu zavádějící slovo, protože kontrolovat a ovládat ji v
žádném případě nelze...řekněme, že jí respektujeme a bereme ji přesně
tak, jaká je...pak nemůžeme ublížit nikomu. Ubližujeme jen sobě, protože
si odpíráme něco, co je a co vždycky bylo naše.
Je to okamžik, kdy
začínáme být opět odpovědní sami za sebe. Hlásíme se ke všemu, co jsme
udělali, ale nelitujeme ani neulpíváme v minulých činech...čerpáme z
toho, z čeho se čerpat dá, ale jdeme dál. Víme, že některé věci by měly v
minulosti zůstat pohřbeny....většinou některé naše názory, obyčeje,
zvyky, emoční reakce atd. Přepišme svoje emoční vzorce a vraťme se
zpátky do přítomnosti. Dnes to půjde.
Žádné komentáře:
Okomentovat