PÁTEK 16.ŘÍJNA

NOVOLUNÍ
Novoluní neboli nový měsíc je okamžik, kdy se na své cestě spojí Slunce s Lunou, kdy se spojí sluneční a lunární energie a nastává jakási mystická svatba. V klasické astrologii to znamená nové počátky, ale někdy to není až tak jednoduché. Fáze měsíce se obecně dost přeceňují nebo naopak podceňují. Jde o to, že mají svou specifickou "barvu", své působení, které je pro většinu lidí docela subtilní a sotva znatelné, ale jsou i lidé, pro které to může být velmi nabité. Já osobně lunární fáze vidím jako příběhy naší duše. Některé příběhy v nás rezonují, některé zadrnkají na naši strunu, zatímco jiných si ani nevšimneme. Každý měsíc, o novoluní, se pak nastoluje nové téma, které bude v tom kterém měsíci nejvíc vnímatelné.
Dnes máme novoluní ve Vahách, které je poměrně konfliktně postavené. Tudíž nejspíš onen příběh, co se bude psát, budeme moci číst téměř všichni. Tento příběh nám vypráví cosi o pasivitě, o naší neschopnosti se za sebe postavit, vymezit své hranice. Příběh může mít mnoho rovin, já vám řeknu, jak ho vnímám já. Setkáváme s člověkem, který nás otravuje, je vulgární, zasahuje nám do našeho prostoru, vysmívá se nám. Zkouší, co si všechno může dovolit. Protože jsme neudělali ze začátku vůbec nic, jen jsme symbolicky strčili hlavu do písku, dělali jsme, že se nic neděje, dotyčný přitvrdil. Začal na nás dorážet aktivně, štípe nás, dává nám facky a směje se nám do ksichtu. To nás už trochu probudilo, tak jsme zamumlali něco ve smyslu "co to jako má znamenat?" Zkoušíme to diplomaticky, jsme přece rozumní lidé. Předpokládáme, že i ostatní jsou rozumní. Říkáme mu, že se to nehodí, poučujeme ho o morálce. On nás s chutí poslouchá, a pak nám vrazí další facku...a směje se na celé kolo. A my cítíme, že začínáme mít pomalu zlost, ale máme tendenci jí dusit hned v zárodku...protože se to přece nehodí. Pokud si jí už dovolíme, jsme najednou frustrováni, protože nevíme, jak ji aktivně projevit.
Bohužel se objevili i tací, co nám tvrdí, že je potřeba si zvyknout nebo že my sami jsme si onoho vyuka svými činy přivolali. Je nemnoho těch, co říkají, že je potřeba dát pár dobře mířených ran, dotyčného chytnout pod krkem a jasně mu dát najevo, že jsou věci, které si prostě nebude dovolovat...ale ti jsou umlčeni vystrašenou většinou...
Střih, zde příběh pokračuje pro každého individuálně, a ještě nekončí...
Tímto příběhem jsem chtěl popsat jev, kdy v sobě máme vytěsněné přirozené asertivní a agresivní pudy a místo nich se snažíme chovat takzvaně seriozně a civilizovaně...ale ve skutečnosti nám to škodí. Bojíme se být zlí, bojíme se ozvat, bojíme se protestovat...a v důsledku toho se nám šlape po hlavách. Bude potřeba jít v tomto příběhu hodně hluboko a přiznat si spoustu věcí, které možná nebudou úplně příjemné. Jsme v jistém smyslu sami se sebou tak samolibě spokojení, že se nám nebude chtít měnit status quo. Můžeme to brát třeba tak, že novoluní ve Vahách nás bude táhnout spíš k tomu konformismu a diplomacii, a Mars v Beranu a Pluto v Kozorohu budeme vnímat jako ty, co nás prudí...ale může se to překlopit a ty prudiče, ať už agresivní, nebo mocenské, budeme hrát my.
A jaké je z toho vlastně poučení? Nemusí být žádné...příběhy naší duše se prostě nějak odehrávají, a je dobré v nich být vědomě. Cokoliv se nám odehrává...zkusme v tom být vědomě. Zkusme si uvědomit...aha, tohle je ten můj strach, tohle je ta moje pohodlnost...a tohle je někdo, kdo mi ztělesňuje moc, ke které se ještě nehlásím, a tohle je někdo, kdo mi ztělesňuje mou vnitřní nepřiznanou a vytěsněnou agresi. Možná právě to je to poučení...vše, co se děje venku, je vlastně i uvnitř. Jak nahoře, tak dole...