14.května nedlouho po půlnoci, vstupuje Jupiter do Ryb. A jaké má pro nás poselství?
"Jsem vaše optimistická stránka, vaše naděje i víra, vaše moudrost i pošetilost, jsem všechno, čemu věříte a co si dokážete pospojovat do nějakého celku, jsem to, co vás nutí vstát a jít zase dál. Jsem to, co vám v životě dává smysl, co dělá váš život větší, moudřejší, povznesenější...i pyšnější. Jsem peří, kterým se chlubíte, značka spotřebního zboží, kterým chcete zapůsobit na vaše sousedy, přátele i okolní lidi, váš společenský status. Jsem vaše přehánění, nestřídmost, netaktnost...ale v zásadě jsem dobrý, příjemný a nekomplikovaný.
Doposud jsem vám pomáhal v tom být jiný, nacházel jsem nové, neprošlapané cesty, vymýšlel nové teorie (a začal jim věřit). Ukázal jsem vám, kde leží vaše svoboda (a přirozeně i vaše nesvoboda - kde se nejsnáze necháváte spoutávat konvencemi, společenským očekáváním, strachem nebo jen výchovou). Díky mně jste mohli pocítit nové závany v životě, mnozí z vás si vyzkoušeli, jaké to je být rebely, neposlouchat organizace, skupiny a kolektivní celky. Jedinec, který je svobodný a nespoutaný, to by náš cíl! Nová společnost, ve které by si byli všichni rovni. Všechno to byla ale jen taková teorie a intelektuální cvičení. Nyní se věci mění a zdá se, jakoby se spousta záležitostí rozpadala pod rukama. Pomalinku se objevuje chaos, neuspořádanost a zvláštní "bezčasí". Je to v pořádku! Je třeba se oprostit od všech intelektuálních představ. Věci si budou tak nějak zvláštně fungovat samy, a náš úkol je jim v tom pokud možno nepřekážet. Jsme v období, kdy jsme víceméně pasivní a jen se díváme na to, jak se věci samy tak nějak poskládávají dohromady. Už není třeba do nich zasahovat. Dokonce naopak, naše snaha něco nějak organizovat, konat, tlačit, nebude mít pražádný úspěch....Je potřeba se naučit nechat věci být. Je to jakýsi pomyslný zimní spánek, kdy jsme udělali vše, co se udělat mohlo, a nyní už to jenom čeká, než vyraší první výsledky naší práce.
To, že věci tolik nebudou fungovat na vnější bázi, neznamená, že nebude fungovat nic. V tuto dobu doporučuji ponor do sebe. Veškeré sebepoznávací metody, ať už poměrně povrchní, nebo i velmi duchovní a hluboké, počínaje meditacemi a konče třeba cílenými sestupy do nitra své duše pomocí různých halucinogenů, budou velice dobře fungovat. Jediné riziko spočívá v tom, nenechat se chytit, neztotožňovat se s tím, co přichází, nepustit hlavu k tomu, aby interpretovala, co "vidíme", co vnímáme. Nepotřebujeme žádného zprostředkovatele, vysvětlovatele, interpreta, můžeme to zažít na vlastní kůži, bez jakékoliv bariéry, tak jak to je. Přesto bychom se měli smířit s tím, že to je něco, co je jaksi mimo slova, mimo rozumové pochopení...jediné, co se dá říci, je to, že to JE.
Uvědomme si, že s tímto obdobím je spojeno jisté umenšování ega a ladění se na kolektivní vědomí. Vše je jedním...a my to konečně nejen víme, ale i prožíváme. Pomáháme druhým, myslíme na druhé zpravidla více, než na sebe, hodně se nás dotýkají jakékoliv nespravedlnosti, křivdy atd. Pomalu si uvědomujeme, že to, čemu věříme, je ve skutečnosti mnohem větší a mnohem méně postižitelné, než jsme kdy tušili. Je to jako kdybychom se probudili v úplně novém světě, který je bohatší o nový rozměr...cosi tu je navíc, ale tak, že to sem zcela přirozeně patří. Naše staré víry se stávají zastaralé a neaktuální, ale není to tak, že bychom je nějak zavrhli, jen se na ně díváme nově, s úplně novým pochopením, kde vidíme, proč jsme kdysi něčemu věřili a proč už to máme jinak...šířeji, tolerantněji, velkolepěji...
A jedno zajímavé a zvláštní mystérium, které jen trochu nakousnu. Určitá část křesťanství je s Jupiterem v Rybách poměrně silně spojena. Ona určitá část má neskutečně mnoho rovin. Na jedné rovině je to obětování se a vzdání se, kdy malé ego dává prostor vyššímu já, jedinec se ztrácí, aby se objevil celek. Na straně druhé to je poznání, že "poslední jsou prvními" a že dokonalé odevzdání je vlastně nejvíc. Je to něco, co je nejsilnější v tomto vesmíru, mnohem silnější, než cokoliv jiného. Je to síla vody, která je dokonale poddajná a nemá vlastní tvar, ale dokáže doslova pohnout zemí a rozpůlit kámen, a to jak silným proudem, tak i pomalým soustavným kapáním na jedno místo. Čas zde nehraje roli, zde je totiž dotek věčnosti.
V tomto období zažíváme dotek s čímsi, co je nadčasové, nadrozměrné, a jestli tomu chceme říkat Bůh, je to mimochodem zase jen náš jakýsi pokus tomu dát škatulku, vysvětlit to logicky..lepší je prostě mlčet a nechat prostor onomu Neznámému a Nepojmenovatelnému. Ano, to je další věc: smiřme se s tím, že prostě nevíme, a vědět nebudeme, že nemůžeme nic kontrolovat, nemáme nad ničím vládu. Jsme jen lístky ve větru. Viděli jste někdy lístky, že by proti svému údělu protestovaly? Že by si řekly "ále, kašlu na vítr, teď budu padat tam, kam chci JÁ.." ?? Nikoliv...prostě se nechávají unášet...
Jsem Jupiter v Rybách, a následující měsíce budou tak trochu jako film z podmořského...nebo prostě jiného světa. Možná Avatar... Tak si sedněte a nechte se unášet 
Žádné komentáře:
Okomentovat