ÚPLNĚK 27.DUBNA

    Několikrát jsem měl takové rozpoložení, že bych s astrologií nejradši seknul. Mnohokrát jsem měl pocit, že to, o čem tu píšu, zajímá jen minimum lidí a hlavně, nikdo mu tak úplně nerozumí. Pocit marnosti nad spoustou věcí v životě, je ale poměrně častá záležitost...a člověk musí jen vytrvat, vydržet, než tato nálada pomine. Je to jako kdyby vás v přírodě překvapila sněhová vánice, průtrž mračen a podobně. Možná zmoknete, promrznete, ale víte, že to pomine.
   Dnešní úplněk nás nad ránem poučil o tom, čemu je třeba se věnovat a od čeho se oprostit. Co nás zajímá, to samozřejmě nějak preferujeme, co je nám příjemné, to si podržíme. Potíž je v tom, že to ne vždy rozeznáme. Někdy je na nás něco příliš intenzivní, někdy to v nás probudí sebezáchovný pud, jindy to v nás probouzí neskonalé vášně...někdy něco ze všech sil chceme, ale třeba tak úplně nepotřebujeme. Vždycky je totiž potřeba si říct: pomůže mi to? Obohatí mě to, ať už fyzicky nebo psychicky? Nebo mi to jen vezme energii? Je to v souladu se životem, mým, okolním? Nebo to jen parazituje a bere?
   Druhá věc, co je třeba si uvědomit: není třeba se od ničeho odstřihávat, odmítat to. To, co je směrodatné (a co bohatě stačí), jsou preference. Vyberu si jednu alternativu, a je to v pořádku a tím to je dané. Další alternativa přirozeně odpadá. Nemusím tu druhou alternativu hanět, pomlouvat nebo druhým, co si vybrali jinak, mluvit do duše. Každý vybírá podle svého. Možná je jen potřeba změnit naše uvažování a slovní pojem "správná volba" nahradit pojmem "naše volba".
   A třetí a poslední poselství dnešního novoluní: lásku lze najít i na těch nejnepravděpodobnějších místech. Jinak řečeno, dávat lásku v láskyplném prostředí je jednoduchá záležitost...ve tmě a v místech zapomění, to už je výzva! Výzva je především, neoplácet zlo zlem. Jsem-li otevřený a plný světla, nemá mě zlo za co chytit, nemůže na mě. A zlo, zlo je v podstatě dobro, které zapomnělo. Dobro, kterému bylo jiným zlem ublíženo a tak to jen předává stále dál. To nejlepší, co můžeme udělat,je modlit se za něj, přát si, aby si vzpomnělo, aby jen připustilo, že je plné bolesti a aby se začalo léčit a proměňovat. Je to úplně jiný přístup, než "oko za oko", než karma. Já si troufám tvrdit, že Ježíš byl jeden z prvních, kdo si troufnul říci, že karma vlastně není...pokud nechcete. Karma funguje horizontálně...ale člověk může jít i vertikálně.
   Mějte krásný týden!

ŠT