21.-27.ŘÍJNA
V PONDĚLÍ nás ze začátku ještě přepadne lehce tísnivá a emočně hutná nálada, která se přehoupne do dosti zajímavého a pozitivního večera. Pokud jsme měli tendence snít o nepraktických záležitostech, představovat si duhové jednorožce, anebo si třeba hrát na spasitele světa, pak je docela dobře možné, že jsme tak trochu narazili...ale pokud byly naše sny alespoň trochu reálné, možná jsme s údivem zjistili, že cesta od představy k realizaci nemusí být až tak těžká a dlouhá. Zázraky se dějí připraveným. A připravení, to jsou ti, kteří se rozhodli. Rozhodli aktivně změnit svůj život a následovat tu jiskru, která jim ukazuje, jak nově a zajímavě by mohli žít, kdyby se aspoň trochu odvážili...
ÚTERÝ je v podobné energii, odpoledne se ukáže, jak je důležité věřit sám sobě a mít k sobě pozitivní a vyrovnaný vztah - tj. ani se nesnižovat, ani se nepovyšovat, brát se tak, že jsem dobrý(á) tak, jak jsem.
Ve STŘEDU může přijít lehká nervozita, způsobená tím, že něco nevíme, nějaká informace nám uniká, něčemu nerozumíme. To nevadí. Uvolněme se, nebuďme na sebe tolik nároční a zkusme se sami sobě zasmát a brát se trochu míň vážně.
Večer vstoupí Slunce do znamení Štíra a před námi tak stojí měsíc, ve kterém už nebudeme moci hrát naučené role, dát na povrch, pozlátko, na to, jak věci vypadají. Ať už chceme, nebo ne, některé věci nás přinutí sestoupit hlouběji k podstatě věcí, sami k sobě, k věcem, které jsme vytěsnili. Svět kolem nás najednou není tak zajímavý, jako ten svět uvnitř nás. Za normálních okolností ho moc nevnímáme, on se totiž zdá být trochu moc temný, neútěšný a přísný - ale je to jenom zdání. Na povrch mohou vyplavat záležitosti, které jsme zanedbávali, naše bloky, temné vášně, pudy, ale i nečekaná pozitivní překvapení, spousta věcí, které si za normálních okolností nepřipouštíme.
ČTVRTEK je praktický a vcelku pracovitý den, který využijeme nejlépe tak, že se nebudeme ani příliš přepínat, ani nebudeme příliš lelkovat. Dobře nám udělá procházka v přírodě, spojení se zemí, pokud máme možnost si například nasekat dřevo, zamést spadané listí, pak neváhejme. Dnes taky šetřme náš trávicí systém a jezme jen lehká jídla, pokud možno se vyhněme chemii. Neříkám, ať nechodíte třeba do McDonald's, to je zcela vaše věc, spíš to bude o tom, že vám to nejspíš ani dneska nebude moc chutnat.
PÁTEK je emočně nabitý a intenzivní den, ve kterém můžeme zažít něco, co nás obohatí, dá nám úplně jinou perspektivu, celkově promění náš pohled na vztahy. Můžeme vidět, vnímat a cítit, co je skutečně podstatné. Že to ty hmatatelné záležitosti mnohdy vůbec nebývají, že nezáleží na tom, jak vypadáme a co děláme, ale co je hluboko v nás. To, co je autentické, živé, to je to, co se počítá. Poznáme to, že co nám doopravdy nepatří, to u sebe prostě neudržíme, ať se děje, co se děje. A naopak, co je naše, to zůstane. K dnešku mě napadl ještě jeden apokryfní citát (tuším, že je z knih, které byly vyřazeny z Bible, ale ruku za to nedám...): "Pokud to máš, bude ti to přidáno. Pokud to nemáš, bude ti to odebráno." Hlavou, rozumem se toho ale nedobereme :-). To "to" vězí v našem srdci a není to něco konkrétního, nějaký předmět, ale spíš nějaké naše vnitřní nastavení, může to být sebeláska, spokojenost, smíření se se světem, jaký je, pocit "vše je, jak má být"...a stejně tak to může být něco jiného.
SOBOTA. Nic zvláštního se o ní říci nedá, snad jen s výjimkou sobotního večera, který bude zvláštně pasivně agresivní. Budeme naštvaní, vykolejení, ale nebudeme si moc vědomi toho, co to způsobuje, budeme to mít tendenci preventivně vytěsňovat. Vyhýbání se konfliktu ale nic moc dobrého nepřinese, bylo by mnohem víc osvobozující prásknout bičem, bejt "ten zlej"...jenže na to my nebudeme mít.
NEDĚLE nám v mnohem větší míře ukáže, kde je ten zakopaný pes. Dávejme si pozor na všechno, co nás rozčiluje, znervózňuje,z čeho budeme takříkajíc růst. Především si ale hlídejme tendence to zlehčovat, říkat "ále, to nic není". To je totiž ta obranná reakce, která to má tendenci zazdívat a vyhnout se tomu řešení. Pokud budeme mít pocit, že se nám nic nedaří, že nám jsou házeny klacky pod nohy, jsme brzděni v rozletu, anebo že jsou všude před námi jen zdi a bariéry...pak se dostaňme do toho pocitu frustrace a prožijme si ho. Co to v nás vyvolá? Radši to vzdáme anebo půjdeme ještě silněji a budeme jako buldozer? Řeknu vám jedno tajemství, není žádný "správný" postup. Co ale pomáhá, je jedno takové malé uvědomění - že ty překážky nejsou venku. Ty překážky jsou naše vlastní. My sami se (samozřejmě z velké části nevědomě) omezujeme, brzdíme, hrajeme sami se sebou takovou zvláštní hru, jak nám to nejde, jak to je všechno těžký a komplikovaný...No, můžeme se taky rozhodnout, že už tu hru hrát nebudeme. Neznamená to, že žádné překážky nebudou, znamená to, že nás jen nebudou rozčilovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat