Horoskop na 41.týden (7.-13.října)
Hned v PONDĚLÍ nám osud nadělí zajímavou výzvu, která se projeví
ponejvíce ve velké nervozitě, myšlenkovém chaosu, budou nás trápit
nejrůznější poruchy kuchyňských spotřebičů, žárovky nejspíš budou taky
praskat ostošest...a pokud náhodou ne, pak se stane jen to, že nás
určití lidé budou jen štvát do nepříčetnosti a pomyslně tak pokoušet náš
pohár trpělivosti. Všechno to má původ v našem vnitřním a velmi
nevědomém napětí. Můžeme se normálně cítit v pohodě a uvolněně, ale
kdesi pod povrchem to dost bublá, tlak narůstá a co nevidět by to mohlo
někde bouchnout. Ten tlak souvisí hlavně s tím, jak a kde cítíme svoji
(ne)svobodu. Co nás omezuje natolik, že bychom z toho nejradši vylétli z
kůže? Kdo v nás nastavil pravidla, která bychom nejradši rozmlátili na
padrť a řídili se spíš těmi vlastními? Počkat...a proč vlastně ne? Nikdo
nás přece nevězní...to jen my sami.
Ano, můžeme dojít ke zjištění, že to, o čem jsme si mysleli, že nás omezuje, není ve skutečnosti nic vnějšího, jsou to naše vlastní nevědomé strachy a komplexy. Náš vlastní vnitřní soudce, náš vnitřní cenzor, který zakazuje a přikazuje. Musíme ho ale doopravdy poslouchat na slovo?
V ÚTERÝ nás čeká vztahová a hodnotová proměna. Najednou jakoby přestalo platit, že důležité je to, co je vidět, najednou povrchnost dočista zmizí...a my jsme tak trochu přinuceni sestoupit hlouběji. Krása najednou není jen to pozlátko, učíme se vidět krásu i v odvrácených stránkách reality. Mysleli jsme si, že se počítá jen to, co si můžeme ohmatat a co je reálné...a teď najednou vnímáme, že o nic méně reálné jsou i naše vnitřní procesy. Že to je svět sám pro sebe, který je nám většinu času ukrytý, ale nyní přichází doba, kdy do něj můžeme pomyslně vstoupit. Symbolicky si představme ten nejklasičtější archetyp pohádek, kdy hlavního hrdinu nebo hrdinku pohltí skála/podsvětí/peklo/jiný svět a on je nucen jím projít a prokázat své hrdinství. Jsou mu uloženy nějaké úkoly, a teprve po jejich splnění může jít dál (nebo může být propuštěn/a do normálního světa). Tak i nás najednou pohltí něco, co není až tak "normální", může to být nějaký náš strach, komplex, vášeň, pud, zkrátka něco, co žije ve tmě a o čem máme jen velmi matné tušení. A nepustí nás to, dokud tomu nezačneme věnovat nějakou pozornost a nepokusíme se to nějak pořešit.
STŘEDA je poměrně náročný den zejména pro muže, ale i pro ženy, které hodně používají jangovou energii. Muži si dnes mohou uvědomit, připomenout, zvědomit jakési pradávné trauma, spojené s jejich silou, s jejich využitím a zneužitím moci. Všichni jsme v různých svých životech procházeli mnoha různými úrovněmi vědomí a všichni jsme si prošli fází objevování ryzí mužské, bojovné a dobyvačné energie. Všichni jsme v nějakých životech byli násilníci, zneužívali jsme jangovou energii, používali jsme ji násilně a nikoliv ochranitelsky a budovatelsky. Ale zatímco mnozí z nás si to v sobě nějak vyřešili, vykompenzovali, prožili další, jiné životy, které to "vyrovnaly", mnozí z nás si s sebou po mnoho životů nesou trauma z toho, že tuto energii kdysi zneužili. Sami se mají tendenci za to neustále trestat, vyčítat si to, a jejich smutek a znechucení nad sebou samým je už tak hluboko v podvědomí, že se s tím dá velmi těžko něco dělat. Proto přichází dnešní den. Dnešní den to může vyléčit. Nejdřív to ale nejspíš dost nepříjemně připomene, a ono to tak většinou i funguje, že proto, aby se něco mohlo zlepšit, tak se to nejdřív paradoxně dost zhorší. Nejdřív se to připomene, nejdřív se nám to, co už tak dlouho, ty eony věků, schováváme, sami před sebou i před druhými, probudí, a pak to začne bolet. Jako čert. Jako připomínka - "já jsem stále tady". Teprve, když před tím přestaneme jednou provždy zavírat oči, přestaneme se trestat a přijmeme to, jak to všechno bylo, řekneme si, ano, byl jsem násilník a tyran, tehdy jsem to neuměl jinak...teď už ale mám volbu, teprve pak nás to může vyléčit. Přijměme to, jak to je. Přestaňme se jednou provždy vyhýbat mužské energii ze strachu, že bychom mohli zase selhat. Už se nemusíme "kastrovat". Dovolme si být zase skutečnými muži (a to prosím pěkně i ženy - zejména vy ženy, pusťte do sebe mužskou energii a přestaňte hrát tu neustálou hru na vinu, na oběť a pachatele, nemusíte to nést za vaše rodiče, už nemusíte opakovat ty jejich hry a programy. Mužská energie je dobrá...stejně tak jako ta ženská, a když jí konečně uvidíte takovou, jaká je, pak i uvidíte to, že není potřeba ji jakkoliv zneužívat.
ČTVRTEK A PÁTEK jsou oddechové dny, ve kterých můžeme zpracovat to, co nám přišlo v předešlých dnech. Nečekejme od nich nějakou myšlenkovou přesnost, spíš se nám to bude různě toulat a bude to hodně o denním snění a o nenáročných věcech.
SOBOTA nám ukáže, pokud jsme na to připraveni, náš možný životní směr. Může to být jako jakýsi ukazatel "tudy ke šťastnému a naplněnému životu". Ale mějme prosím na paměti, že to nikdy nepřichází takto doslova. Naopak, mnohdy to je docela slušná oklika, mnohdy to jsou nepřímé narážky, náznaky...Podstatné je totiž to, že nám to nikdy nepřijde naservírováno jako pečený holub přímo do pusy. Musíme vyvinout aspoň malou námahu, je potřeba, abychom si k tomu došli my sami. Berme to tedy spíš jako takový jakýsi rébus, spíš než ukazatel.
NEDĚLE nám může rozbít mnohé naše představy o vztazích, o tom, co je to pro nás krása, harmonie, symetrie atd. Možná jsme v tomto směru dali jen na sílu zvyku, nezkoumali jsme, jak to skutečně cítíme a zdali se to třeba mezitím nezměnilo. Možná jsme jeli už jen tak ze setrvačnosti, možná si myslíme, že se nám nějaké věci či lidi líbí jen proto, že se nám líbily před deseti, dvaceti lety...a pak přichází dnešek a mnohé naše zastaralé představy rozbíjí na padrť...Mnozí naopak budou dnes cítit rebelii a chuť něco, cokoliv zbořit jen tak ze sportu...ale ani tento přístup není úplně optimální. Držet se zvyku je jeden extrém, ale bořit cokoliv, o čem se domníváme, že je omezující, je extrém druhý.
Zkusme se dnes zaměřit na to, co v nás vyvolává jiskření, chvění, jemný nepokoj, určitou zvědavost a touhu proniknout přes nějakou danou hranici...Zkusme si říci, co v nás vyvolává chuť na "zakázané ovoce". Dnes ta energie generuje něco jako "chuť na jablka ze sousedovy zahrádky"...přitom ty z naší zahrádky jsou stejně tak chutná. Přes tohle všechno, je tento den velmi příjemný a harmonický, dalo by se říci jeden z těch fakt krásných a naplňujících...i navzdory tomu, že před půlnocí nastává úplněk. Tento úplněk se ale bude chovat jinak, nebude tak vyhraněný a emočně náročný. Nebude zde platit "buď-anebo", ale "tak-i tak". Budeme cítit, že můžeme být jak ostrovy samy pro sebe, tak i součástí nějakého většího lidského společenství. Následující měsíc nám ukáže, jak můžou společně fungovat i věci, které se zdají být nesourodé. Víc, než kdy jindy, budeme vnímat nadhled a velkorysost, budeme pozitivně naladění. Moc se na to těším.
Ano, můžeme dojít ke zjištění, že to, o čem jsme si mysleli, že nás omezuje, není ve skutečnosti nic vnějšího, jsou to naše vlastní nevědomé strachy a komplexy. Náš vlastní vnitřní soudce, náš vnitřní cenzor, který zakazuje a přikazuje. Musíme ho ale doopravdy poslouchat na slovo?
V ÚTERÝ nás čeká vztahová a hodnotová proměna. Najednou jakoby přestalo platit, že důležité je to, co je vidět, najednou povrchnost dočista zmizí...a my jsme tak trochu přinuceni sestoupit hlouběji. Krása najednou není jen to pozlátko, učíme se vidět krásu i v odvrácených stránkách reality. Mysleli jsme si, že se počítá jen to, co si můžeme ohmatat a co je reálné...a teď najednou vnímáme, že o nic méně reálné jsou i naše vnitřní procesy. Že to je svět sám pro sebe, který je nám většinu času ukrytý, ale nyní přichází doba, kdy do něj můžeme pomyslně vstoupit. Symbolicky si představme ten nejklasičtější archetyp pohádek, kdy hlavního hrdinu nebo hrdinku pohltí skála/podsvětí/peklo/jiný svět a on je nucen jím projít a prokázat své hrdinství. Jsou mu uloženy nějaké úkoly, a teprve po jejich splnění může jít dál (nebo může být propuštěn/a do normálního světa). Tak i nás najednou pohltí něco, co není až tak "normální", může to být nějaký náš strach, komplex, vášeň, pud, zkrátka něco, co žije ve tmě a o čem máme jen velmi matné tušení. A nepustí nás to, dokud tomu nezačneme věnovat nějakou pozornost a nepokusíme se to nějak pořešit.
STŘEDA je poměrně náročný den zejména pro muže, ale i pro ženy, které hodně používají jangovou energii. Muži si dnes mohou uvědomit, připomenout, zvědomit jakési pradávné trauma, spojené s jejich silou, s jejich využitím a zneužitím moci. Všichni jsme v různých svých životech procházeli mnoha různými úrovněmi vědomí a všichni jsme si prošli fází objevování ryzí mužské, bojovné a dobyvačné energie. Všichni jsme v nějakých životech byli násilníci, zneužívali jsme jangovou energii, používali jsme ji násilně a nikoliv ochranitelsky a budovatelsky. Ale zatímco mnozí z nás si to v sobě nějak vyřešili, vykompenzovali, prožili další, jiné životy, které to "vyrovnaly", mnozí z nás si s sebou po mnoho životů nesou trauma z toho, že tuto energii kdysi zneužili. Sami se mají tendenci za to neustále trestat, vyčítat si to, a jejich smutek a znechucení nad sebou samým je už tak hluboko v podvědomí, že se s tím dá velmi těžko něco dělat. Proto přichází dnešní den. Dnešní den to může vyléčit. Nejdřív to ale nejspíš dost nepříjemně připomene, a ono to tak většinou i funguje, že proto, aby se něco mohlo zlepšit, tak se to nejdřív paradoxně dost zhorší. Nejdřív se to připomene, nejdřív se nám to, co už tak dlouho, ty eony věků, schováváme, sami před sebou i před druhými, probudí, a pak to začne bolet. Jako čert. Jako připomínka - "já jsem stále tady". Teprve, když před tím přestaneme jednou provždy zavírat oči, přestaneme se trestat a přijmeme to, jak to všechno bylo, řekneme si, ano, byl jsem násilník a tyran, tehdy jsem to neuměl jinak...teď už ale mám volbu, teprve pak nás to může vyléčit. Přijměme to, jak to je. Přestaňme se jednou provždy vyhýbat mužské energii ze strachu, že bychom mohli zase selhat. Už se nemusíme "kastrovat". Dovolme si být zase skutečnými muži (a to prosím pěkně i ženy - zejména vy ženy, pusťte do sebe mužskou energii a přestaňte hrát tu neustálou hru na vinu, na oběť a pachatele, nemusíte to nést za vaše rodiče, už nemusíte opakovat ty jejich hry a programy. Mužská energie je dobrá...stejně tak jako ta ženská, a když jí konečně uvidíte takovou, jaká je, pak i uvidíte to, že není potřeba ji jakkoliv zneužívat.
ČTVRTEK A PÁTEK jsou oddechové dny, ve kterých můžeme zpracovat to, co nám přišlo v předešlých dnech. Nečekejme od nich nějakou myšlenkovou přesnost, spíš se nám to bude různě toulat a bude to hodně o denním snění a o nenáročných věcech.
SOBOTA nám ukáže, pokud jsme na to připraveni, náš možný životní směr. Může to být jako jakýsi ukazatel "tudy ke šťastnému a naplněnému životu". Ale mějme prosím na paměti, že to nikdy nepřichází takto doslova. Naopak, mnohdy to je docela slušná oklika, mnohdy to jsou nepřímé narážky, náznaky...Podstatné je totiž to, že nám to nikdy nepřijde naservírováno jako pečený holub přímo do pusy. Musíme vyvinout aspoň malou námahu, je potřeba, abychom si k tomu došli my sami. Berme to tedy spíš jako takový jakýsi rébus, spíš než ukazatel.
NEDĚLE nám může rozbít mnohé naše představy o vztazích, o tom, co je to pro nás krása, harmonie, symetrie atd. Možná jsme v tomto směru dali jen na sílu zvyku, nezkoumali jsme, jak to skutečně cítíme a zdali se to třeba mezitím nezměnilo. Možná jsme jeli už jen tak ze setrvačnosti, možná si myslíme, že se nám nějaké věci či lidi líbí jen proto, že se nám líbily před deseti, dvaceti lety...a pak přichází dnešek a mnohé naše zastaralé představy rozbíjí na padrť...Mnozí naopak budou dnes cítit rebelii a chuť něco, cokoliv zbořit jen tak ze sportu...ale ani tento přístup není úplně optimální. Držet se zvyku je jeden extrém, ale bořit cokoliv, o čem se domníváme, že je omezující, je extrém druhý.
Zkusme se dnes zaměřit na to, co v nás vyvolává jiskření, chvění, jemný nepokoj, určitou zvědavost a touhu proniknout přes nějakou danou hranici...Zkusme si říci, co v nás vyvolává chuť na "zakázané ovoce". Dnes ta energie generuje něco jako "chuť na jablka ze sousedovy zahrádky"...přitom ty z naší zahrádky jsou stejně tak chutná. Přes tohle všechno, je tento den velmi příjemný a harmonický, dalo by se říci jeden z těch fakt krásných a naplňujících...i navzdory tomu, že před půlnocí nastává úplněk. Tento úplněk se ale bude chovat jinak, nebude tak vyhraněný a emočně náročný. Nebude zde platit "buď-anebo", ale "tak-i tak". Budeme cítit, že můžeme být jak ostrovy samy pro sebe, tak i součástí nějakého většího lidského společenství. Následující měsíc nám ukáže, jak můžou společně fungovat i věci, které se zdají být nesourodé. Víc, než kdy jindy, budeme vnímat nadhled a velkorysost, budeme pozitivně naladění. Moc se na to těším.
Žádné komentáře:
Okomentovat