Týden 10.-16.června

 


PONDĚLÍ 10.ČERVNA

Zvláště v dopoledních hodinách je velká pravděpodobnost rozladění, neporozumění, nereálných očekávání, iluzí, můžeme sklouzávat k pesimismu, vzdávat se, i když není důvod, je velká šance si něco namlouvat, lakovat na růžovo a následně být velmi zklamaní. Mějme na paměti, že to je den velkých nadějí a očekávání, které ale zpravidla nejsou naplněny. Berme své naděje a vize spíš jako ukazatele směru, nikoliv cíle.

   ÚTERÝ 11.ČERVNA

Den, ve kterém zavládne harmonie, porozumění a diplomacie, snažíme se o to, aby byl krásnější svět a naše okolí, a tak se budeme vyhýbat veškerým možným konfliktům, a to až do takové míry, že při tom občas zapomeneme i sami na sebe a na své hranice. Když si ale znovu rozvzpomeneme, zjistíme, že můžeme myslet sami na sebe a zároveň tu být i pro ostatní. Nestojí to proti sobě, naopak se to podporuje - teprve když jsme sami v sobě a ve své energii, tak se o ni pak můžeme dělit.

   STŘEDA 12.ČERVNA

Nepříliš příjemný den, ale ani žádná katastrofa. Je to takový ten prudivý den, který se prostě musí nějak přečkat, ve kterém se ukáže, jak moc podléháme negativní energii kolem sebe. Necháme se jí pohltit a předáváme ji dál, anebo naopak jsme jako maják na cestě, který září a snaží se lidi okolo sebe nějak pozměnit, dát jim světlo, naději? Pravděpodobnější je spíš to, že podlehneme negaci...ale třeba nakonec překvapíme...

   ČTVRTEK 13.ČERVNA

Změňme náhled na situaci a změníme svět.
Emočně těžší období, které nám jakoby nedá vydechnout, prověří naše nervy, zjitří naši citlivost...ale zároveň může dát jinou perspektivu. Když se na svět podíváme více zeširoka, možná nám dojde, že to, co se zdá být jako katastrofa, je zároveň i určitá výzva. Dnes platí, že když budeme myslet pozitivně, pak bude náš život pozitivní (a naopak).

   PÁTEK 14.ČERVNA

Přichází zlatý hřeb měsíce. Zejména pro muže tento den může být v jistém smyslu novým začátkem, změnou (anebo katastrofou, selháním...záleží na tom, jak to pojmeme...). Podstata je taková - dnes se ukáže, v čem jsme v naší prosazující se a akceschopné energii (se kterou se přirozeně lépe spojují a se kterou se ztotožňují muži - což ale neznamená, že žen se to vůbec netýká) oslabení, zabrždění, "nemužští", zakomplexovaní. Jinými slovy, ukáže se naplno komplex mamánkovství, potlačené a zdegenerované formy mužské energie. Čím víc to bude zřejmé, čím se to víc poodkryje, tím větší bude zároveň obranná reakce, která bude spočívat v tom, že slabost se bude skrývat za zdánlivou tvrdostí, drsností až nemilosrdností. Muži prostě nebudou moci jít ani vpřed ani vzad, a to minimálně do té doby, dokud si nepřiznají, natvrdo a upřímně, jak si stojí, sami za sebe, jako muži, jako partneři i jako otcové.
   Poznámka pod čarou, ačkoliv do astrologie normálně politiku netahám, zde mi automaticky naskakuje Babiš a jeho ukňouranost a pocit oběti, Zeman pak zase v oné silové pozici "jsem na všechny drsný a sprostý, ale někde hluboko pod tím vším je jeden velký komplex způsobený pocitem méněcennosti, ukazuju mužskou energii v poněkud pokřivené formě, která je až jakousi karikaturou"...Nutno ale dodat, že 99% všech politiků napříč všemi stranami na tom nejsou zase o tolik lépe...
 
   SOBOTA 15.ČERVNA

Stále doznívají energie předešlého dne, ale po poledni se na to všechno můžeme podívat víc z nadhledu a zasmát se tomu...pokud na to máme...

   NEDĚLE 16.ČERVNA

Bohužel to není úplný konec, to, co se ukázalo v pátek, má pokračování i dnes, jen v trochu víc teoretické, intelektuální formě. Pokud by to proběhlo tak, že v pátek se něco stalo, nějaká ostuda, nějaké provalení, tak dnes se o tom bude mluvit horem dolem...ovšem bez jistoty, že to k něčemu povede. Komplex, který byl v pátek víc o mužské energii a o prosazení se, se dnes zabarví víc intelektuálně, bude to víc o (ne)schopnosti diskuze, rozumně, racionálně a kultivovaně diskutovat, o tom, jak pracujeme s argumenty a zda pod vší tou snahou protivníka dehonestovat a ukazovat, jak je neschopný, není jen jakési zrcadlo. Zde mi pro změnu naskakují třeba demonstranti z Bambilionu chvilek a jejich představa dialogu typu "jsi děsnej kterén, zloděj, mafián, odstup...počkej, jaktože nechceš diskutovat?" - s tím, že se to samozřejmě týká všech politiků i lidí okolo, v nějaké formě to zafunguje opět napříč celou společností.
   Položme si otázku - jestli naše zdánlivá tvrdost, dnes spíš intelektuální, naše touha druhé umlátit argumenty, touha se hádat do roztrhání těla, není známkou nějakých našich hlubších komplexů, které je potřeba zachytit a pořešit? Možná dokonce, že veškerá naše snaha se neukázat ve slabé chvilce, v selhání, je to, co nakonec jako selhání zafunguje. Možná nakonec třeba dojdeme k tomu, že být slabý, bezmocný, emočně otřesený, neschopný atd... je prostě úplně normální. Není třeba to zakrývat a není třeba dělat, že se nic neděje. V okamžiku, kdy si přiznáme, jak to všechno je, že často hrajeme jen role, nosíme masky, a pod tím vším jsme jen malé nejisté děti, hledající rodiče, pak se teprve může něco transformovat. Zkusme si říci - "jo, i tohle jsem já. Nevěřím si, že jsem tak (intelektuálně) schopný a tak to zakrývám hádavostí, tvrdostí a touhou to všem nandat." Uleví se nám. Fakt :-)