Je sobota 13.března, a máme tu novoluní. Nov je v Rybách, v poslední třetině, takže jdeme do samého finále.
Obecně je nov jakýmsi odstartováním zhruba měsíčního cyklu, cyklu, ve kterém se řeší vždy jedno téma, podle umístění ve znameních. Rybí téma je shrnutí všech energií, slití potoků, říček a řek do jednoho velkého oceánu a paradox toho, že v oceánu už nejsme sami sebou, a přitom jsme totálně sami sebou. Vzhledem k tomu, že Slunce je velmi blízko Neptunu a Venuši, budou hlavním tématem následujícího měsíce iluze. Sny, představy a lakování na růžovo. A především pak uvědomění, že to vůbec děláme. Mohlo by nám dojít, jak a proč ze sebe děláme oběti, v čem se vzdáváme své síly, odevzdáváme svou odpovědnost a žádáme kohokoliv, aby se o nás starat a opečoval nás. V tomto případě to je stát...ale může to být kdokoliv. Tyto iluze se týkají i vztahů...zejména vztahů. Kdy podlehneme mámivému snu a naivním představám, kdy si totálně protějšek idealizujeme a omlouváme všechny jeho kiksy.
Takže tento sen budeme v tomhle měsíci řešit...a někomu se nebude chtít ani probudit, zatímco někomu už asi dojde, že to je opravdu sen. To, co se děje ve vnějším světě je taky sen...protože spíme a protože se nechceme probudit, protože jsme stále ještě nepřijali odpovědnost a čekáme, že to někdo za nás vyřeší, že někdo za nás ponese všechny ty sračky, že nás zbaví pocitů nanic, pocitů, že jsme selhali, že za nic nestojíme, že jsme neschopní atd. Mnoho lidí bude hledat nějaké ezonáhražky...ale reálně to udělá jen to, že ty lidi jsou v prdeli, ale dělají, že ne, že jsou duchovně povznesení. Nene, my si to musíme připustit...neutečeme sami před sebou. Utíkat nemá smysl. Chlast, hulení, sex, moc, prachy...nic z toho nám ten svíravý pocit na hrudi nepřekryje.
V tom lepším slova smyslu jsou Ryby o vzdání se, přestáváme bojovat, vzdorovat a přijímáme věci takové, jaké jsou. Svět je, jaký je a náš vzdor s ním nijak nepohne. Vydechneme, otevřeme se, a řekneme tomu jednotícímu principu nahoře, ať už ho nazýváme Bůh, spravedlnost nebo karma, prostě jen "buď vůle tvá". "Už nebojuju, neargumentuju, nekonám, jen tu tak stojím a do tvých rukou odevzdávám svou duši". Odevzdání se znamená mimo jiné i uznání, že něco je prostě mnohem větší a mocnější, nežmy. Něčemu je třeba se uklonit, začít to poslouchat a respektovat. Možná se nám zdá, že přitom přijdeme o své ego a o všechno, co je na životě podstatné...a netušíme, že toho získáme mnohem víc!
Žádné komentáře:
Okomentovat