Dnešní uplněk je poměrně mimořádný. Na jedné straně Luna ve Vahách, snažící se ve změti všech možných zpráv vybrat si tu jednu pravdivou a autentickou, na straně druhé Slunce, společně s Venuší a Chironem v Beranu. Ti nám pro změnu ukazují naši achillovu patu. Rádi bychom si konečně vybrali, rádi bychom práskli bičem, řekli "a dost už!", rádi bychom se konečně nějak vymezili...jenže my nemůžeme (respektive, my si to myslíme)! Náš hluboký pocit, samozřejmě iluzorní, je takový, že toho nejsme schopní, že nemáme právo, že ještě není čas a podobně...stále v nás vězí jakýsi program, který nás ochromuje. Již od útlého mládí do nás hustí, že nejsme dost dobří, že mnohé věci, které vnímáme, jsou nesmysl, spoustu lidí, co jsou "jiní", pro jistotu zavíráme na psychiatrii...Vidíme ale úplně jasně, že svět patří těm, co v sobě nemusí mít bůhvíjakou autoritu, prostě se rozhodli a zvedli tu rukavici. Oni na rozdíl od nás nepřemýšleli, zdali můžou, zdali si to zaslouží - prostě to udělali.
Má rada pro tento úplněk zní: všechny naše představy o chybách, o tom, co se má a nemá a podobně...zbavme se toho jednou provždy! Vypadněme ze své hlavy. Přetavme naše myšlenky konečně v čin. Můžeme! Musíme! Vykročme bez bázně a hany do světa a vezměme si to, na co máme nárok. Čin, neboli kon, to, co uděláme, materiálně a prakticky, to je to, co se počítá. Přemýšlení nechme myslitelům. Objevme v sobě sebelásku a přijetí, pochopme, že takoví, jací jsme, jsme dokonalí. Ale pochopme také, že v hnízdu nemůžeme zůstat věčně...musíme taky vyletět. Osamostatnit se. Přestat čekat na to, co nám říkají ti druzí. Převzít odpovědnost. Dnes, a celých čtrnáct dní do novoluní, to půjde (pak přijde zase jiná výzva). Pojďme na to, bude to fajn... ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat